Část první: -B-
3. 1. 2011
,,Tak nám pověz, co jsi dělal než jsi přišel sem, Dane." šťouchla do mě Debbie. Sklopil jsem pohled ke svému šálku kávy a prsty ho něžně hladil po bocích.
,,To je věc, o které bych se zatím nerad bavil." přiznal jsem zachmuřile a zarytě hleděl do tmavé tekutiny.
,,Ah.." ujelo Debbie omluvně a s Edwardem si proměnili zvědavé pohledy. Alespoň se zdálo, že Damiena jsem konečně zaujal. Prohlížel si mě temnýma očima a já ucítil podivné mrazení v zádech, když promluvil.
,,Taky jsem sem přišel, abych unikl vzpomínkám." Pozvedl jsem obočí, protože jsem nechtěl vypadat příliš zaujatě.
,,On…byl…děvka.." podívala se na mě Debbie významně. Zhluboka jsem se nadechl a pak jsem pokýval hlavou jakože tomu rozumím. Všiml jsem si, že Damien už zase nezaujatě kouká z okna. Takže on se prodával…
Další den jsem zjistil, že chodím do třídy spolu s Edwardem. Debbie chodí s Damienem jen o patro níž. O první přestávce jsme se rozhodli dát si sraz v mezipatří.
,,Tak..jakej byl první den?" zeptala se dívka potom, co nás oba objala.
,,No jo…na práva máme jednu praštěnou profesorku. Hmm..nevim ale jak se jmenuje.." začal hned Ed vyprávět, ale dál už jsem neslyšel ani slovo, protože jsem dole pod schody na chodbě zahlédl blonďatou hlavu. Bezpochyby to musel být on, protože tak intenzivní pocit jsem už dlouho z nikoho neměl.
,,Hned jsem zpátky." řekl jsem mimoděk svým přátelům a seběhl schody. V davu jsem se držel blonďatých vlasů, ale najednou mě strhla masa studentů z vyššího ročníku a já se musel trochu vrátit. Pak jsem ho už nikde neviděl. Najednou mě někdo popadl za paži a vtáhl do kumbálu.
,,Co tady sakra děláš, Pottere?!" vyštěkl. Malfoy…
,,Já?! Studuju tady! A neřikej mi Pottere! Teď se jmenuju…"
,,Sakra! Mě nezajímá jak se teď jmenuješ! Nepokoušej se mi plést pod nohy!" zaprskal a tiše vyklouzl z kumbálu.
,,Malfoyi!" vyštěkl jsem, ale už byl pryč. ,,Do háje!" bůhví proč mi v tu chvíli v mysli vyplula na povrch písnička "Včerejší kámo" od
Argemy. Jenže my, jak je vidno, do žádný hospody na pivo nepůjdeme.
Argemy. Jenže my, jak je vidno, do žádný hospody na pivo nepůjdeme.
Další dny jsem ho už běžně potkával ve vstupní hale a vůbec všude, kam jsem se podíval. Ani jednou už jsem se za ním ale nevydal. Z povzdálí jsem pozoroval jak s ním všude chodí dvě dost ostrý holky. Koukám, že vždycky se najde někdo, kdo by mu chtěl dělat gorily.Jak frustrující. Zřejmě byly dvojčata, protože vypadaly naprosto stejně. Když všichni kráčeli po chodbách, ty dvě do každého strkaly a dělaly si místo. Ale co bylo nejdivnější, Draco se pořád usmíval. Jasně. Až tak divný by to nebylo, kdyby ten úsměv nebyl tak trochu milý a vcelku happy. A další věc, která mě na tom triu docela štvala, byla ta, že všichni měli blond vlasy a v tom davu šedi, složené ze školních uniforem a starých profesorů, byli prostě nepřehlédnutelní. Takže se mi jejich obrázek neustále víc a víc vrýval do paměti.
A jednoho větrného podzimního dne jsme je potkali na dvoře. V tu chvíli už jsem nedokázal jen tak stát a pozorovat je. Chtěl jsem tomu udělat přítrž. Musel jsem si s Malfoyem promluvit. O tom co tu dělá a tak. Mám na něj spousty otázek, co mi prostě nedávají spát. Už dávno jsem o něm řekl kamarádům, ale ohledně naší minulosti jsem prostě mlčel.
,,Jdu za ním." zamumlal jsem k nim a rozhodným krokem se vydal k děsivému triu. Trochu jsem se bál, že mě ty holky prostě popadnou a hodí přes plot, ale zkusit jsem to musel. Ke své veliké radosti jsem zjistil, že Damien s Edem jdou za mnou. Vděčně jsem se na ně usmál. Jakmile mě Draco spatřil ten obvyklý "happy výraz" zmizel a vystřídalo ho hluboké zamračení. A ve chvíli, kdy jsme se ocitli moc blízko, nám ty dvě zastoupily cestu.
,,Ne, to je v pořádku." řekl jemně a ony se zase rozestoupily. A to si nezapomeňte povšimnout toho výrazu jemně. Stoupl si přede mě a já bytelně cítil ten hluboký chlad, který z něho prýštil v obrovských vlnách nenávisti. Zlehka jsem se otřásl.
,,Pěkný bodyguardi, Pottere." pohlédl za mě a já si všimnul, že na Damienovi utkvěl trochu delším pohledem. Vypadalo to, že mí kamarádi si otázku proč mi říká Pottere, rozhodli nechat na později. A já jim za to byl vděčný.
,,To nejsou bodyguardi, jsou to mí přátelé. Malfoyi." dodal jsem ještě kousavě a potěšeně sledoval, že ty dvě si vyměnily tázavý pohled. ,,Já na rozdíl od tebe nemám potřebu nařizovat někomu, aby za mě mlátil mé nepřátele." věnoval jsem těm dvěma významný pohled a na to se obě hluboce zamračily.
,,Tak hele." řekla jedna z nich a udělala krok ke mně. Damien sebou cukl, připraven jí zastoupit cestu, ale já ho mírním pokýváním ruky zarazil. Ať mě klidně hodí přes plot. Mě je to jedno. ,,Sice moc nevím o co tu jde, ale rozhodně nás Tom nenutí někoho mlátit!" zavrčela trochu dotčeně. Aaa. Takže Tom. Pomyslel jsem si vítězně, že už znám jeho jméno. ,,Je to náš nejlepší kamarád a my jsme jen připravené ho chránit." ohradila se znovu.
,,Nikdy jsem neměl pocit, že bys zrovna ty potřeboval ochraňovat. Tome." jeho jméno jsem vyslovil důrazněji než bylo třeba. Šedé oči se mu zaleskly a rty se mu zvlnily do jemného úsměvu, který ale okamžitě zmizel.
,,Budu to brát jako poklonu." usmál se trochu povýšeně. A právě teď vypadal přesně jako pravý Malfoy.
,,Byla to poklona." zašklebil jsem se.
,,Eh..Dane?" otázal se Edward trochu nesměle. Všichni soustředili pohled na něj. ,,Jaký má vůbec váš rozhovor smysl?" usmál jsem se na něj.
,,Zatím ještě nevím, ale doufám, že mi to tenhle blonďatej blbeček trochu objasní." ukázal jsem na Draca prstem. Ten rozčileně nakrčil nos a ohrnul spodní ret.
,,Tak hele, sračko!" zprudka do mě strčil. Oba kamarádi se vrhli přede mě a v tu chvíli se i dvě blondýnky vrhly před Malfoye. Skrz jejich záda jsem zachytil Dracův tázavý pohled a v tu chvíli se všichni rozesmáli. Byla to tak absurdní situace, že i Debbie, která stála opodál a pozorovala to, se smála.
Hned potom se ale dvorem rozlehl zvonek a my museli do tříd. Malfoy a jeho děsivý kamarádky se jen beze slova otočili a odešli. Mě se aspoň podařilo na něj zakřičet, že si ještě určitě promluvíme.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář