Kapitola - druhá- A
Harryho to vzalo a tak setřel těch několik slz a konečně přesvědčil Ginny, aby se vrátili do hradu. Trvala na tom, že musejí zůstat venku, protože jít zpátky by mohlo znamenat konec jejich vztahu. Harry ji stále znova ujišťoval, že je nic nemůže zničit. To on nedopustí. Dívka mu však pořád nevěřila, ale nechala ho, aby jí odtáhl zpět nahoru do společenské místnosti. Stále ho však zastavovala a pořád dokola ho prosila. Říkala to, dokud ještě nebylo pozdě. Když se zastavili před Nebelvírským portrétem, zkusila to ještě naposledy.
„Harry, prosím. Prosím, jestli mě miluješ, pojď odsud pryč. Máš dost peněz. Můžeme odejít daleko odsud a nikdo nás už nikdy nenajde.“ usedavě plakala.
„Ginny! Poslouchej co to tu povídáš. Ty víš, že to nemůžu udělat.“
Slyšela jeho slova, ale byla příliš zmatená než aby je vstřebala. ,,Prosím, Harry. Prosím. Nechci tě ztratit.“ prosila.
Harry ji rychle objal a pevně sevřel.
Něžně jí pohladil po vlnitých vlasech a zašeptal: „Ginny, miluju tě. Doopravdy. Ale nemůžeme utéct pryč od něčeho silného, co by se mohlo stát. Víš jak moc nenávidím, když tě vidím plakat, ale mám různé povinnosti a tak…“
Rusovlasá dívka přikývla a zabořila svou tvář do jeho hrudi. „Já vím, Harry a rozumím tomu. To jen že…Mám strach.“
Odtáhl ji od sebe a pohladil její uslzenou tvář. ,,Proč Ginny? Proč si myslíš, že se rozejdeme?“ zeptal se už popáté za tenhle den.
Pomalu zavrtěla hlavou. ,,Vím, že se rozejdeme. Nevím sice jak, ale vím to. Prostě to vím.“
Znova se na něj podívala a sevřela ho v pevném objetí. Harry zašeptal heslo a zlehka vstoupil do společenské místnosti s Ginny po boku. Zvuky smíchu se od sebe ve vzduchu oddělovali a změnili se na tiché a stručné, když se všechny oči obrátily na mladý pár.
,,Harry? Kde jste byli vy dva?“ zeptal se se smíchem Fred.
On a George se zeptali profesorky McGonagalové, zda se můžou vrátit do Bradavic a naučit se něco málo z přemísťování.
,,Jo, kámo. Profesorka McGonagalová tě tady už třikrát sháněla.“ vysvětloval Ron.
,,Řekli jsme jí, že jsi pravděpodobně příliš zaměstnaný.“ mrkl na něj George.
Harry si přiložil prst na ústa a trhl hlavou směrem k Ginny, která se skrývala za jeho hábitem. Když přišli, každý si ji zvědavě prohlížel, ale Harry trochu zavrtěl hlavou a zamračeně zastavil hrozící otázky. Sám si přišoupnul židli, posadil se a stáhl si svou dívku mezi nohy. Narušila ticho malým vzlyknutím.
,,Tak, Harry.“ začal Fred. ,,Snažili jsme se zjistit, jaký by měl být ten Snapeův neporušitelný slib.
,,Jo. Řekl jsem, že tě donutí vyčistit jeho laboratoř tvým jazykem.“ vložil se do toho zvonivě Seamus Finnegan.
,,Nuuudný…“ odpověděl Dean Thomas. ,,Myslím, že strhne Harrymu čtyři sta bodů.“
,,A já ti říkám, že to nemůže udělat.“ zavtipkoval Ron.
,,Kromě toho, víš, že Brumbál to nechtěl dovolit.“ řekl George. ,,Ačkoli vím, že já bych chtěl.“ žertoval.
,,Profesor Brumbál, Georgi.“ opravila ho Hermiona zcela zhnuseně.
Ignoroval mladou čarodějku a pokračoval. ,,Říkám, že Snape z tebe udělá otroka.“
,,Jo. Budeš jeho otrok navždy.“ přidal se Seamus.
Vypukla salva smíchu.
,,Počkat počkat počkat! Budeš jeho trvalý SEXUÁLNÍ otrok!“ vykřikl Fred.
Ohlušující ticho zaplňující místnost překonalo sborové: ,, Eeurghhh!“
,,To není zrovna představa, na kterou bych chtěl myslet, Frede. Díky.“ odfrkl si Ron.
Fred se začal chichotat a brzy i ostatní. Hermiona zavřela na chvíli oči a pak se soustředila na svou kamarádku Ginny, která se začala neovladatelně třást.
,,Namouduši!“ vyprskla Hermiona a vyskočila. ,,Nevidíš co jí tvoje hloupý kecy dělají?!“
Všechny oči ulpěly na Ginny, kterou Harry majetnicky objímal. Něžně mumlajíc se jí omlouval, ale ona se přesto nepřestala třást.
,,Ginny?“ zašeptala Hermiona.
Najednou vešla profesorka McGonagalová místnost se okamžitě zaplnila napětím.
Podívala se na Harryho a hned na to na malé stvoření Ginny Weasleyovou.
,,Pane Pottere. Profesor Brumbál a profesor Snape si přejí s vámi mluvit a to nejlépe zítra ráno.“
Zlehka kývl hlavou a tiše řekl: ,,Ano, profesorko.“ a ona bez dalšího slova odešla. Jakmile se portrét dovřel, Ginny vyskočila a vyběhla po schodech.
,,Ginny, počkej!“ a Harry vyběhl za ní.
Všichni sledovali jak se ty dva vypařili dokud jim Hermiona nezastřela výhled.
,,Doufám, že jste na sebe pyšní.“ zasyčela před útočnou společenskou místností.
A místnost byla opět tichá.
~*~*~*~*~*~*~*~*~*~
,,Ginny?“ zašeptal Harry do malého otvoru dívčiných otevřených dveří.
Zřejmě nechala dveře otevřené, protože doufala, že ji Harry bude následovat.
,,Ginny, já vím, že…“ začal jak si sedl na její postel.
Mladá nebelvírka se posadila a obtočila ruce kolem svého přítele.
,,Prosím, zůstaň se mnou na noc.“ žebrala.
Harry byl šokovaný. Ze všech lidí v Bradavicích mohla být ona tou poslední, kdo by uvědoměle porušil a zapomněl školní pravidla.
Než se jí na to mohl zeptat, zaprosila znova: ,,Prosím, Harry.“
~*~*~*~*~*~*~*~*~*~
Harry plaše doprovodil Ginny do sedmého ročníku chlapeckých ložnic. Vzali to kolem bouřlivého davu, který chtěl odpověď, ale po deseti minutách vtipkování to konečně připustili. Sedíc na posteli Harry něžně položil Ginny na záda a mezitím jí zlehka líbal. Stáhla ho na sebe a obtočila mu nohy kolem boků.
,,Ginny.“ zalapal po dechu a zapřel se o lokty.
Natáhla se po něm a prsty mu zatlačila na zátylek, aby se setkaly jejich rty.
,,Ginny, přestaň. Počkej.“
,,Ne, Harry. Ne. Když budeme čekat ještě dýl, bude už pozdě.“
,,Ale vážně, lásko. Já chci, aby naše poprvé bylo neobyčejné.“
Jemné oříškové oči k němu vzhlédly a poslaly mu do těla hřejivý a milující pocit vzrušení. Přeběhla špičkami prstů po jeho rtech a usmála se.
,,Bude to neobyčejné.“
~*~*~*~*~*~*~*~*~*~
Pokračování příště.. :)
Komentáře
Přehled komentářů
Honem pokráčko...kapitolka je pěkná...ae ráda bych už věděla jak to bude pokráčovat xD...:P
wow
(Elis, 12. 3. 2010 21:54)