Kapitola - druhá- B
Harry Potter se další ráno probudil s úsměvem na tváři. Nikdy v životě nezažil tak báječný pocit jako tenhle. Převalil se, aby řekl dobré ráno své dívce a našel jen důlek v polštáři. Který poté objal a schoval v něm svou tvář, aby mohl vnímat její vůni. Samozřejmě, ona odešla, ale on stále vzpomínal na předešlou noc.
Bylo to lepší něž v kterémkoli jeho snu. Dráždila ho tak sladce a voněla po vanilce jako polštář, na kterém teď ležel. Zavřel oči a zlehka se usmál nad jejími křehkými city. Viděli se navzájem jinak než předtím a pevně se drželi dokud se nepřestali oba dráždit. Souhlasili, že počkají až se vezmou, ale věděli, že s jejich nezkrotnou vášní se to stane dřív nebo později. Harry si ani jednou nepředstavil, že by to bylo tak brzy.
V tom momentě, kdy přijel, oba zamrzli a hleděli si do očí. Ginny byla vždy připravená poděkovat Harrymu, že když do ni vniknul, oba zavřeli oči a těšili se z radosti z nového, intenzivního a plně poutavého pocitu. V momentě, který chutnal senzačně.Bylo to jejich poprvé. Nebylo to tak dlouhé, jako si mysleli, ale stále měli celou noc. A využili i každou minutu poté aniž by jejich vášeň byť o kousek klesla. Harry děkoval bohu, že použil Tlumící kouzlo.
~*~*~*~*~*~*~*~*~*~
Harry se opřel a díval se jak teplá voda stéká ze sprchového nástavce. Povzdechl si, když smíval špínu a pot všedních dnů ze svého těla a zlehka si rukama přejížděl přes hrudník. Vzpomínal na její úžasnou kůži a jak se zdálo, že se čas rozpadá, když se jí dotýkal. Jeho svaly byly trochu bolavé z poslední noci a přesto tak uvolněné. Ginny měla pravdu. Bylo to neobyčejné.
Dokončil svou sprchu, utřel se a celou dobu se přitom usmíval. Mezitím, co se oblékal, zahlédl hodiny a viděl, že má dobrou půl hodinu před jejich “setkáním“. Myšlenky na Ginny znova zaplnily jeho hlavu a on si uvědomil, že tady není nikdo s kým by radši strávil svůj zbývající čas než s ní. Šel dolů po schodech a začal hledat mladou dívku v přeplněné místnosti, ale nebyla k nalezení. Spatřil Hermionu bavící se s Ronem. A tak k nim zamířil skrz hlučně mluvící studenty. Jemně ji zatahal za rukáv a očekával znalecký úsměv. Ale ona se neusmívala. Její oči mu říkaly, že plakala.
,,Hermiono?“ zeptal se nesměle.
Pramen huňatých vlasů se dotkl jejího spodního rtu, když se na něj podívala a hned na to skryla svou tvář do Ronova hábitu.
,,Rone…Co se…?“
,,Ona tu není, Harry. Odešla s profesorkou McGonagalovou.“
,,Co?! Proč?“
Jiní nebelvíři poklidně otáčeli svou pozornost na chlapce-který-přežil. Srdce se mu rozbušilo a žaludek se mu obrátil na ruby. Bál se nejhoršího.
Ron polkl a otevřel pusu, aby něco řekl, ale z úst mu nevyklouzla jediná hláska.
,,Není…vyloučená, že ne?“
Ronovy oči se pomalu přesměrovali na jeho bratry a hledali pomoc.
,,Nevíme, Harry, ale McGonagalová a Brumbál se dozvěděli o minulé noci.“ zasáhl do toho Fred
,,Co? Jak?“
Nikdo neodpovídal. Harry přeletěl pohledem po ostatních studentech, jako by hledal odpověď tam.
,,Pane Pottere. Půjdete teď se mnou.“ řekla ostře profesorka McGonagalová.
Všichni mladí nebelvíři až na Harryho poskočili.
Zamumlal: ,,Fajn.“ a prodral si davem. Pochodoval vpřed před svou učitelkou a věděl, že jen podporuje její hněv. Ale bylo mu to jedno. Jestli mají někoho obviňovat, tak jeho. Ne Ginny. Stál čekajíc na profesorku před vstupním chrličem, ale ona už stála vedle něj.
,,Pane Pottere, jsem z vás a slečny Weaslyové velmi zklamaná.“ řekla stroze.
Harry neřekl nic. Jen hleděl na vysoké zlaté stvoření. Slyšel její frustrovaný povzdech než zpřístupnila schodiště.
,,Profesor Brumbál už na vás čeká.“
Neobtěžoval se ani ohlédnout než vstoupil na pohyblivé schodiště. Svižně přistoupil ke dveřím a ztěžka si povzdechl než zaklepal.
,,Vstupte, pane Pottere.“ ozval se hluboký hlas zpoza dveří.
Držel hlavu vzhůru, když otevíral a zavíral velké dřevěné dveře a přešel místnost.
,,Sedněte si, pane Pottere.“
Mladý čaroděj však zůstal stát.
,,Prosím, Harry.“
Ještě chvíli zůstal na místě, než si konečně sednul před mužům stůl.
,,Jsem si jist, že jste si vědom toho, že vím o vaší včerejší činnosti.“ začal.
,,Profesore, nemůžete z toho trestat Ginny. Byl jsem…“
Brumbál zvedl ruku, aby ho umlčel. ,,Bohužel, vhodná opatření již proběhla, Harry. Pan Weasly dorazil dříve a souhlasil s naším rozhodnutím. Ve skutečnosti to bylo jeho…“
,,Co? Kde je Ginny?“ zařval a vyskočil na nohy.
,,Vzhledem k okolnostem, byl konečný trest jeho nápad.“ dodal ,,Prosím, Harry, zase se posaď.“
,,Ne! Kde je Ginny? K jakým okolnostem?“
Brumbál si povzdechl. ,,Jen pan Weasly může říct, kde je teď. Dokonce i jeho ostatní děti nemají povoleno o tom s mluvit. Hlavně s vámi. Je mi to líto, Harry, ale jako její otec má poslední slovo.“
,,Pak si s ním promluvím sám." vyštěkl.
Obrátil se k odchodu, ale Brumbál ho křikem zastavil.
,,Harry! Hned se sem vrať. "
Za celou dobu, co Harry znal profesora Brumbála, ani jednou ho neslyšel zvýšit hlas. Neochotně se vrátil a stál před ním se sklopenou hlavou.
,,Je mi to líto, profesore," zašeptal chlapec. Podíval se na Albuse, pak zase sklopil zrak k zemi. ,,Je to jen ... Je to tak nespravedlivé. "
Starší kouzelník přikývl a pak tiše řekl: ,,Já vím, Harry, ale to není na nás. Měli jsme původně v plánu potrestat ... slečnu Weasleyovou, jiným způsobem. "
Harry zíral na svého učitele s nadějí, ale ta se rozplynula s profesorovým zavrtěním hlavy. ,,Omlouvám se, Harry."
Jeho pohled znovu padl k zemi. Najednou se Harrymu podlomily nohy a on spadl zpátky na židli. Po krátké odmlce Albus znovu promluvil.
,,Nyní budeme řešit záležitost vašeho trestu."
,,Ano, pane. Jsem připraven, "zašeptal.
Harry trpělivě čekal, ale Brumbál zůstával klidný. Mladý kouzelník se snažil vyhledat profesorův pohled, ale ten hleděl na zeď kamsi za Harryho.
"Profesore?" Zeptal se tiše.
Albus zavřel oči a zdálo se, jako by byl v rozporu s emocemi. Bylo to zlé.
"Harry," začal poté, co si odkašlal. "Tvůj trest byl zrušen s ohledem na současnou situaci." prohlásil Albus, jako by to měl nacvičené do nějaké hry. A to slovo tam bylo znova.
"Pane? Nerozumím. Proč by se můj trest měl rušit? A co přesně je ... "
"Profesoru Snapeovi je složení životního slibu známo."
Harry tmavě zelené oči se naplnily strachem. To určitě bude špatné.
"To vyžaduje ruku v manželství."
~*~*~*~*~*~*~*~*~*~
Komentáře
Přehled komentářů
Mám teď dost práce a málo času, ale už brzy sem hodím další díl. Na překladu stále pracuju, ale kvůli nedostatku času to jde pomalu. Budu se snažit to urychlit.
A určitě slibuju, že tenhle cyklus neskoční nedopřekládaný. To není můj styl. ;-)
dotaz
( vesspa, 10. 5. 2010 22:50)Bude tu ještě další díl, nebo ten cyklus skončí nedopřekládaný?
Konečně další díl!
(Vesspa, 15. 3. 2010 20:36)Pěkná povídka i překlad. Doufám že na další díl nebudeme čekat tak dlouho jako na tenhle :-D
Omlouvám se
(PsychoWamp, 11. 5. 2010 0:14)